Jak jsme seděli dříve

V minulosti se prakticky nikdo nezabýval způsobem sezení a jeho vlivem na lidské zdraví. Sednout si prostě znamenalo si odpočinout. Proto byly židle dřevěné, bez jakýchkoliv ergonometrických zásad. Tak že židle se skládala ze dvou částí - plochého sedáku čtvercového nebo obdélníkového tvaru a noh, které měly zajistit stabilitu židle.

Časem se zjistilo, že je přece jen pohodlnější, když záda mají aspoň nějakou oporu - a u židlí se začala objevovat opěradla, Napřed byla plochá, později tvarovaná do oblouku. Pak se samozřejmě nabízelo, proč sedět na tvrdém dřevě, když je možné sedět na něčem měkčím - začalo se "čalounit". Nejprve se objevily čalouněné sedáky, později i opěradla. Židle se stávaly masivnějšími, své si začala diktovat i móda. Pochopitelně byl rozdíl mezi židlí pracujícího sedláka a hradního pána. Ale pořád se jednalo v zásadě o stejný geometrický tvar - pevné spojení mezi sedákem a opěradlem, nejčastěji v úhlu blízkém 90 stupňům. Čím bohatší byl majitel, tím byla konstrukce robustnější a čalounění silnější.

O nějaké ergonometrii nemohlo být ani řeči - primární byl vzhled a praktičnost. O vlivu sezení na těchto židlích na lidskou páteř a zdraví samozřejmě také nikdo příliš neuvažoval. Vzpomeňme například stovky švadlen u šicích strojů v továrnách, denně trávících celou pracovní směnu "s ohnutým hřbetem" jen na dřevěných stoličkách.

A jak se sedělo na hradech a zámcích? Trošku pohodlněji, ale opět se všemi neduhy tehdejší konstrukce židlí a křesel.

zdroj: http://www.zdrave-sezeni.info/historie-zidli/historie-zidli.htm